1. Buď požehnána hodina,
v níž skláním svoje kolena
a k svému Pánu v nebesích
se na modlitbách blížím svých.
V čas strasti, běd a soužení
v nich útěcha mi pramení,
nad svody světa vítězím,
když modlitbou se posilním.
2. Jak krásná proseb hodina,
v ní přání má jsou nesena
až k trůnu Otce na nebi,
On zná mé všechny potřeby.
Bůh laskavě mne k sobě zve
a požehnání dává své,
před trůnem jeho skládám tíž,
když v modlitbě jdu k němu blíž.
3. Ty vzácná chvíle proseb mých,
jsi útěchou mi v souženích.
Když v bolesti se skláním níž,
ty pozvedáš mne stále výš.
Pak zrakem víry vzhlížím tam,
kde domov svůj u Pána mám,
a radost nitro naplní,
že mám jistotu spasení.